Když mi bylo deset, stála jsem na hřbitově v našem malém městečku před asi dvěma nebo třemi tisíci lidmi (ano, bylo to fakt hodně velké publikum na kladení věnců!) a měla jsem přednést básničku. Jenže já celý text zapomněla. Stála jsem tam jak přikovaná, červenala se a měla pocit, že by se ta zem mohla rozestoupit a spolknout mě. Ten trapas mě donutil říct si: „Už nikdy nechci vystupovat před lidmi.“
O pár let později jsem odjela na dva roky do Austrálie, kde jsem studovala a pracovala. Po návratu jsem začala učit angličtinu a postupně sbírala zkušenosti, které mě nakonec dovedly k tříleté koučovací škole. Dnes koučuji lidi a zároveň stojím před studenty jako instruktorka, přednáším materiály, které jsem sama prošla a vystudovala. Nikdy by mě nenapadlo, že právě já budu stát na pódiu,. Nejsem žádná „superhrdinka“. I já jsem zažila období vyhoření v práci a potřebovala změnu. Ta přišla, když jsem se vydala na měsíc do Kostariky – nová zkušenost, která mě posunula dál. Dnes se věnuju tomu, co mě naplňuje, a stále rostu. Stejně jako vy.
Pokud vás zajímá víc o mojí cestě, sledujte mě na Facebooku„ Instagramu nebo TikToku.
